Havex MTB maraton Vrchlabí

Dne 16.8. se ve Vrchlabí uskutečnil Havex - MTB maraton a náš team zde startoval ve složení Vojta, Petr, Martin a Lucka. Na letiště ve Vrchlabí, kde byl start, jsme se dopravili nezávisle na sebe, ale všichni tak, aby stihli prezentaci a start závodu, který byl plánovaný na 12:00.
Nevím jak kluci, ale já si byla tři dny před závodem trať projet, takže jsem věděla co na nás čeká.. Zkráceně: bylo to 50km (2 x okruh o délce 25km), kde se objevilo stoupání na Strážné po žluté turistické (tlačení kola budu muset ještě dopilovat), dále kamenitý výjezd na Hříběcí boudy, hodně dlouhý sjezd po asfaltu a náročný výjezd na Vápenici, kde se hlavně v druhém kole ukázalo, kdo jak na tom je. Musím ještě dodat, že den před závodem pršelo, a tak byla trať promočená a tím náročnější. Bohužel předpověď se vyplnila a i v den startu byla obloha zatažená a objevovaly se přeháňkami.
Při pochodu na prezentaci obhlížím soupeřky… a najdu jednu, která by klidně mohla závodit v mužské kategorii a za výsledek se nestydět. A co se týče kluků…těm se zde sešla hodně slušná a vyrovnaná konkurence (podle mého názoru). Po prezentaci nacházím v igelitce čip, který jsem viděla poprvé v životě, takže pro mě byl problém ho na kolo upevnit…naštěstí jsem vedle sebe měla Lukáše Tomana(mistra vesmíru), který mi to názorně předvedl (škoda jen, že své schopnosti nemohl předvést na trati, kdy mu to znemožnilo přetržení řetězu v prvním okruhu). Začátek závodu se blíží a my zabíráme startovní pozice na startu. Mám pocit, že závod od závodu stojím blíže ke startovní čáře, takže nyní je to za Petrem a Martinem cca pátá startovní řada. Je zahlášena půl minuta do startu. Start!!! Prví řada se dává do pohybu a za ní další, kluci se mi pomalu vzdalují s dohledu (jedna má soupeřka s nimi po boku) a teď každý jedeme za sebe. Snad po pěti minutách od startu přichází déšť. Toho jsme se až do cíle nezbavili. Bahno bylo všude a po pár kilometrech naše krásné bílé dresy dostávají hnědou barvu. Kluci bojují někde vepředu a já v prvním kole dojíždím ve sjezdu v pořadí druhou ženu, od této chvíle už žádnou jinou na trati nepotkám. Jedna je hodně vepředu a rozdává si to tam s chlapama a ostatní za mnou. Při sjezdu na letiště mě napadá myšlenka, že by to ženám mohli zkrátit na jeden okruh… ale při průjezdu do druhého kola slyším své jméno a pořadí. Jedu dál. Vše ještě jednou. Druhé kolo bylo hodně náročné a především bahnité, takže po dojezdu do cíle následovalo mytí kola a mytí sebe. Dále společné focení v teamových dresech, jídlo, čtení výsledků a čekání na vyhlášení, protože kluci v kategorii teamů vybojovali 3. místo a já v kategorii žen obsadila 2. místo.
Na vyhlášení mi byl zapůjčen od kluků dres (na mě trochu větší velikosti), ale lepší než jít bez něho nebo v tom hnědém. A čekáme na vyhlášení kategorie teamů. To se ale z nějakých (pro nás neznámých) důvodů nekoná a tak kluci odchází bez ocenění a zároveň celé naše složení bez výhry v tradiční tombole. Při odchodu však bylo nutkání se jít optat, zda se na tuto kategorii při vyhlašování nezapomnělo, ale nikdo se k tomu neodhodlal. Takže klukům nezbývá nic jiného, než si počkat na celkové vyhlášení Scott Cupu na Žacléřské 70. Zatím drží s těsným odstupem ve Scott cupu výborné druhé místo, vše se rozhodne tedy až na Žacléřské 70.